Slovanský rituál

0035

 

Jaroslav A. Polák

Od doby, kdy jsem se před lety začal věnovat „slovanské magii“ v intencích stejnojmenné knihy Jozefa Kariky, uplynulo již několik let. Během té doby u mě (a rovněž u mé ženy, i když jinak) došlo k postupné transformaci původních postupů a rituálního počínání.
Výsledkem je rituál, jenž provozuji denně a který, starším „energetickým“ jazykem řečeno, slouží k „nabíjení“ egregorů slovanských božstev i jako způsob, jak dosáhnout magického účinku, tedy realizace nějakého konkrétního přání.
Předně je třeba poznamenat, že bohy lze chápat na mnoho různých způsobů, mně se v současné době osvědčuje přístup, který nazývám „pragmatickým animismem“, tedy víra, že „svět je plný bohů“ (Thálés). Předtím jsem aplikoval psychologický magický model a bohy jsem vnímal jako zpodobení určitých svých vnitřních kvalit. Jsou možné i další přístupy, je však dobré mít na paměti, že žádný z těchto přístupů neříká mnoho (pokud vůbec něco) o tom, jaký svět „doopravdy“ je – jsem přesvědčen, že ani magie ani náboženství nejsou uzpůsobeny k získávání jakýchkoli objektivních poznatků o světě.
Přistupme nyní k tomu, na jaké bohy se obracím a jakým způsobem. Během své praxe jsem nejprve pracoval s množstvím různých entit, přičemž během svého studia této problematiky a osobních zkušeností jsem je zredukoval na šest základních božstev:
Svaroga, Mokoš, Dažboga, Peruna, Velese a Jarila. Nebudu zde opisovat knihy o slovanské mytologii, jež jsou ostatně dobře dostupné, a popíši, jak tato božstva vnímám já a jak s nimi pracuji.

Svarog – veliký Hospodář, Otec bohů, vzdálený bůh (deus otiosus), dárce řádu, jang, manžel Mokoš (Matky země). Živly: Vzduch+Oheň.

Mokoš – veliká bohyně života i smrti, Matka Země, dárkyně zdraví, jin, žena Svaroga, matka bohů. Živly: Země+Voda

Dažbog – vznešený bůh Slunce, dárce světla a nadhledu, první syn Svaroga a Mokoš, který se v době zimního slunovratu rodí jako Božič (bůh-dítě). Živly: Oheň.

Perun – veliký hromovládce, pán bouří, dárce odvahy a ráznosti, bůh války, dárce deště, bůh rolníků (ve spojení s ním (deštěm) Mokoš plodí Jarila a kulturní bytosti – domácí bůžky, ochránce polí atd.); živly: Oheň+Voda.

Veles – Perunův bratr, bůh magie, stád (majetku), podsvětí, lesů, divoké přírody, sesílá i léčí nemoci. Živly: Země+Vzduch. Ve spojení s Mokoš plodí divoké přírodní bytosti (lešije, víly atd).

Jarilo – překrásný bůh plodnosti, syn Peruna a Mokoš, Ječmínek, duch Noci svatojánské. Živly: všechny. Též bůh domácích bůžků (hospodáříčka, domovoje atd.). V historických pramenech nemáme dochováno jeho jméno, nicméně „Jarilo“ je pěkné a použitelné jméno, ať již má kořeny v nejstarší tradici či nikoli. Dle kompetentních odborníků (Téra) uctíván byl.

Každodenní rituál:

Přistoupím k oltáři, zapálím lampu ve středu (symbol Dažboga), před níž leží (kamenné) vejce (symbol Jarila), pak černou svíci po levé straně (na počest Velese a Mokoš) a bílou svíci napravo (symbol Peruna a Svaroga). Uklidním myšlenky a poté – vždy s pohledem na spodobnění toho kterého boha (autorem obrazů, které používám, je ukrajinský výtvarník Сонцеслав Крижанівський ) –
vibruji jména bohů v tomto pořadí: Veles, Perun, Jaril (zkracuji na dvojslabičné), Dažbog, Mokoš, Svarog. Cílem je navázání kontaktu.
Poté naliji do rituálního poháru (misky) víno nebo medovinu (jako víno používám Kagor, mám zkušenost, že slovanští bohové mají rádi sladký nápoj), otočím ruce dlaněmi k poháru a požehnám nápoji touto formulí:

„Velicí bohové mých předků, požehnejte prosím tento nápoj, který Vám nabízím jako obětinu. Vložte do něj svou sílu tak, jako do něj já vkládám sílu svoji. Pijme jej spolu na znamení účastenství.“

Během formule vnímám/imaginuji sílu proudící z mých rukou do nápoje. Pozvednu pohár a postupně připíjím jednotlivým bohům směrem k jejich spodobnění na oltáři (v mém případě se jedná o obrázky na stěně – viz foto).

„Připíjím Ti, Velesi, i Tobě, Perune, i Tobě, Jarilo, i Tobě, Dažbogu, i Tobě, Mokoš, i Tobě, Svarogu.“

Prohlubuji přitom kontakt s každým božstvem. Poté pohár dvakrát pozvednu k nebi a vypiji obětinu. Imaginuji sílu bohů, jež do mne s nápojem proudí. Odložím pohár a obrátím se ke každému z bohů, přičemž vždy upřeně hledím na příslušné spodobnění boha:

1) Pozvednu levou ruku, paže je ohnutá v lokti do pravého úhlu, a udělám znamení roků. Pravou ruku mám svěšenou a rovněž jí dělám znamení rohů.

„Mocný Velesi, pane magie, majetku, lesů, cest a básní, Vládce podsvětí, požehnej mi svou přízní!“

Nyní buď řeknu konkrétní prosbu týkající se sféry vlivu tohoto boha, nebo jen vyprázdním mysl a nechám na sebe působit obraz boha tak, abych se napojil na jeho esenci (to ostatně učiním i poté, co vyřknu svou prosbu, je-li nějaká vyřčena).
Pakliže je tento rituál použit k realizaci nějakého magického záměru, je dobré zapojit všechny bohy, kdy je každé božstvo, podle svých kompetencí, pověřeno realizací některého aspektu vytyčeného cíle. Už samo promýšlení těchto aspektů a jejich přiřazování božstvům umožní lépe si promyslet nejrůznější souvislosti daného přání. Toto se týká i ostatních božstev, na než se postupně obracím.

Poté řeknu: „Ctím Tě, veliký rohatý bože!“

2) Pozvednu pravou ruku, paže je ohnutá v lokti do pravého úhlu, a sevřu v pěst. Levou ruku mám svěšenou a rovněž sevřenou v pěst.

„Mocný Perune, veliký hromovládče, pane bouří, dárče deště, požehnej mi svou přízní!“

Prosby či meditaci zakončím slovy: „Ctím Tě, veliký hromovládče!“

3) Přiložím ruce na hruď v oblasti srdce, pravá ruka spočívá na levé.

„Překrásný Jarilo, veliký bože plodnosti a života, požehnej mi svou přízní!“

Prosby či meditaci zakončím slovy: „Ctím Tě, překrásný bože plodnosti!“

4) Pozvednu ruce vzhůru do „V“.

„Vznešený Dažbogu, veliký bože Slunce, dárče světla, požehnej mi svou přízní!“

Prosby či meditaci zakončím slovy: „Ctím Tě, vznešený bože Slunce!“

5) Ruce v úrovni srdce, lokty u těla, dlaně otočené vzhůru.

„Nádherná Mokoš, Veliká bohyně života i smrti, Matko země, požehnej mi svou přízní!“

Prosby či meditaci zakončím slovy: „Ctím Tě, Veliká bohyně života i smrti, Matko země!“

6) Pozvednu ruce k nebi (přímo vzhůru a vypínám se).

„Vznešený Svarogu, veliký Hospodáři, Otče bohů, požehnej mi svou přízní!“

Prosby či meditaci zakončím slovy: „Ctím Tě, veliký Hospodáři, Otče bohů.“

7) Svěsím ruce do pozice uctívače, paže ohnuté v lokti, ruce směřují nahoru, podobné jako „vzdávám se“, ale dlaně jsou otočeny k sobě.

„Ctím vás, bohové!“

8) Svěsím ruce, poté je zkřížím na hrudi a ponořím se do ticha. Pak sfouknu nejprve bílou, pak černou svíčku, lampu (respektive čajovou svíčku v ní) nechám hořet. Tím rituál končí.

Print Friendly, PDF & Email

Napsat komentář